Studium na univerzitě v Dánsku

Když jsem se ve čtvrtém ročníku rozhodoval, kam se přihlásím na vysokou školu, pomalu jsem se smiřoval s tím faktem, že nakonec zabřednu někde na škole kdesi v Čechách nebo na Moravě. Dokonce jsem také zvažoval exportaci mé maličkosti do Slezska na studium polštiny! Pomalu jsem se tak začínal vzdávat mého snu studovat v zahraničí. Když o tom tak teď přemýšlím, nikdy jsem se toho snu asi ani pořádně nechopil, když jsem viděl ty ceny za školné na vysokých školách v USA nebo třeba Anglii. Proto mě mile překvapilo, když pan třídní učitel Sameš jedno krásného dne ve čtvrťáku vešel do třídy a zeptal se, kdo by měl zájem o studium v Dánsku. Jelikož jsem měl pořád někde v hlavě zakopanou myšlenku o studiu všude možně, jenom ne v Čechách, dal jsem tomu šanci a s napůl natěšeným a napůl podivným a nepopsatelným výrazem ve tváři směle přijal onen letáček. Letáček nezůstal dlouho letáčkem, ale cenným zdrojem informací! Jednalo se o studium v Dánsku, ale to hlavní - bez školného a v angličtině! No a když pak přeskočíme tu nudnou rozhodovací, s rodiči debutovací a posléze i administrativní část, stal jsem se nakonec úspěšně a doufejme, že i úspěšným, full-time studentem na vysoké v severním Dánsku.

Vždycky jsem byl spíš pro to dobrodrůžo a vzrůšo, takže odloučení od rodiny na víc jak tři měsíce mě ani tak nějak netrápilo. Když se tak teď nad tím zamyslím, dost mě právě ono studium v Dánsku posunulo ne jenom po fyzické stránce (protože jsem konečně začal chodit do fitka), tak hlavně po těch ostatních stránkách. Na univerzitě a v mezinárodním prostředí jsem si vytvořil okruh doopravdy dobrých přátel, angličtina se mi zlepšila o milion procent (čeština se zhoršila  jenom o sto procent). A když už se pohybujeme v těch procentech, tak dneska osmdesát procent mých statusů a chatů na Facebooku jsou prakticky v angličtině! Mimo jiné, mám kamarády z - a nesčetná pozvání - do Nigérie, Německa, Mexika, USA, Španělska, Číny a mohl bych jmenovat do nekonečna.
Myslím si, že Češi byli, jsou a asi i spíše budou onen zaprdlý nárůdek a domácí buchtičky. Rádi si stěžujeme na svět, ale přitom o něm skoro nic nevíme!  Vždyť i já si teď vlastně stěžuju na to, že si pořád stěžujeme! Nicméně bych rozhodně každému doporučil alespoň jednou za život odfárovat s ranečkem do zahraničí alespoň na pár měsíců, aby se na ten svět (ČR nevyjímaje) podíval taky z jiné perspektivy.
Abych to všechno hodil do kupy, právě jsem v Anglii na semestrálním studijním výměnném pobytu, sedím si tu v univerzitní kavárně a dokončuji tenhle článek. Kdyby vás to náhodou zajímalo,  za chvilku budu muset jít domů (tady v Anglii) a plánovat, kam zase vyrazím do světa, až tenhle poslední semestr dokončím. Mojí aspirací je stáž za velkou louží, tak mi držte palce. Cestujte, dokud to jde. Na svatby, děti a a hypotéky je ještě času dost, a na rodinný život budete mít zbytek vašeho života. Amen a piece out!
Váš Tom

Autor: Tomáš Mozola, absolvent SPoSŠ 2011, student na University College of Northern Denmark