Obklopovala mě skvělá parta lidí, jak mých spolužáků ve třídě, tak i v sousedních, stejně jsem je považovala také za své spolužáky, moc nezáleželo, zda jsou mladší nebo starší. Jestli se o téhle škole říkalo či říká, že je rodinného typu, tak to můžu více než potvrdit.
Byli jsme všichni členy takové větší rodiny, což by se vám na jiných středních školách rozhodně nestalo. Skvělých vzpomínek je plno, většina z nich mi utkví v hlavně nejspíš až do konce. Především ta, kdy nám (mě a mým spolužákům z tehdejší 2.P) náš skvělý, ba ten nejlepší třídní, Arnošt Sameš, který nás měl na jazyk anglický přislíbil, že pro nás napíše song. A taky že jo, do týdne byl počin na světě.
Prvně, kdy nám tu písničku pustil, jsem celému textu sotva rozuměla, ale netrvalo dlouho, a všichni jsme si pobrukovali melodii a posléze i textu rozuměli. Abych pravdu řekla, dojalo mě to, protože to opravdu bylo o nás, a opravdu to pro nás složil náš pan třídní.
Od té doby jsme píseň přímo vyžadovali, neexistoval týden, kdy by jsme ji neslyšeli minimálně jednou na hodinách výuky.
Zazněla na v pořadí druhé školní akademii, mimo školu na koncertech skupiny Lingers, kdy my, skalní fanoušci hlasitě skandovali „My School“ a posléze jsme se vždy dočkali. Vzpomínám si na komorní koncert Lingers v restauraci Sokolská, nezapomenutelná atmosféra a pochopitelně My School na závěr. Dále koncert v kulturním době Crystal, a mnoho dalších příležitostí, kdy jsme sborově a nejspíš i dost falešně doprovázeli Arnošta ve zpěvu.
Asi si řeknete, „no a co jako“ ale pro nás to byla něco jako hymna, něco co nás spojuje, teda aspoň já jsem to tak vnímala, tu soudržnost, když jsem ji slyšela a zpívala ji.
Ten pocit je těžko popsatelný, ale je stále ve mně, když si po takové době My School pustím, a zavzpomínám na ty skvělé časy, řekla bych bez starostí. Moc ráda se v myšlenkách do téhle doby vracím, obzvlášť teď, kdy mám na krku bakalářskou práci a co nevidět i státní závěrečnou zkoušku na Českém vysokém učení technickém v Praze.
Zpětně můžu říct, že pro mě tak obávaná maturita, tak moc zlá nebyla, naopak. Když si vezmu, že teď zažívám každý půl rok trojnásobnou maturitu v podobě zkouškového období, tak maturitní zkouška byla opravdu brnkačka J
O to víc mi My School pomáhá, na chvíli zapomenout, vrátit se o několik let zpět, do doby, kdy jsem snila o tom, jak jednou půjdu na vysokou, a další velké sny, které jsem měla, a stále mám. Některé jsem si splnila, některé na to stále ještě čekají.
Při jedné takové chvilce vznikl i nápad, zpracovat tuhle píseň a vložit ji na YouTube rovnou i s textem, aby byla dostupná pro všechny, pochopitelně s požehnáním autora.
Byl menší problém, protože tištěnou verzi textu jsem už dávno ztratila, tak nezbylo nic jiného, než odposlouchat, ale myslím, že výsledek minimálně z hlediska korektnosti textu se povedl (Arnošte, mám to správně?:D) Doufám, že se vám všem líbí a My School si pouštíte ve smyčce z mého YT kanálu neustále dokola!
Závěrem bych chtěla pozdravit toho nejlepšího třídního, A. Sameše a celou 4.P 2011. Ahoy!
Poslechněte si píseň My School zde.
Autorka: Barbora Štolúnová, absolventka z roku 2011, studentka ČVUT Praha
Žádné komentáře:
Okomentovat