Rozhovor se dvěma skateboardisty: Holan & Krabec

Rozhovor nám poskytli dva skateboardisté - Marek Holan a Jan Krabec. První jmenovaný je sedmnáctiletý student z druhého ročníku, pro kterého skateboard symbolizuje něco, během čeho si může pročistit hlavu a soustředit se pouze na prkno. Na úroveň profesionálního skateboardingu se pomalu dostává také druhý jmenovaný, což je sedmnáctiletý student ze třeťáku.


Proč zrovna skateboarding?

Marek Holan.

Jan Krabec: Protože nemám rád týmové sporty. Ve skateboardingu jsem sám za sebe, jdu trénovat, když chci. Když nechci, dám si trest 50 kliků nebo tak podobně. 

Marek Holan: Po mnoha sportech, co mě přestaly bavit, mě napadlo tohle, zkusil jsem to a bylo to.

Jak dlouho jezdíš na skateboardu?

JK: Jezdím asi pět let.

MH: Jezdím už asi čtyři roky.

Co tě na tom nejvíc baví?

JK: Nejvíc mě na tom baví ta svoboda a lidé, kteří se ve skateboardingu pohybují. Není to jenom sport, je s tím spojený styl oblékání, hudební styl apod. Ještě to, když se člověk, který hraje třeba fotbal, podívá na schody, vidí schody. Neexistuje skateboardista, který by si nepředstavil, jak z nich, nebo na zábradlí vedle schodů, dělá nějaký trik.

Jan Krabec.

MH: Ta volnost, nemusíš se podle nikoho řídit, jezdíš sám za sebe a ne za tým. To mi přijde lepší než u kolektivních sportů.

Myslíš si, že to je sport pro každého, nebo se najde pár výjimek?

JK: Záleží na tom, jak se k tomu kdo postaví. Někdo to může brát tak, že si jde s kamarády odpoledne zajezdit a tím to končí. Jestli to někdo chce dělat na profesionální úrovni, tak k tomu určitě musí mít talent.

MH: Určitě to není pro každého, ten, kdo nesnese pár pádů za den, u toho moc dlouho nevydrží.

Zabýval ses před tím jiným sportem, nebo tohle je první?

JK: Dřív jsem dělal plavání, asi taky protože je to individuální sport. Zkoušel jsem fotbal, basket apod., ale to mě zdaleka tak nechytlo.

MH: Dělal jsem hodně sportů, hokej, karate a ještě nějaké, nemá cenu je tady vyjmenovávat, ale docela mě bavilo plavání, plaval jsem třeba párkrát za školu na základce.

Jak často trénuješ?

JK: Trénoval jsem každý den, ale tenhle rok jsem měl zraněné oba kotníky a rameno, s tím jsem měl dost velký problém, takže jsem jezdil jenom občas a závody skoro vůbec.

MH: Obvykle třeba dvakrát třikrát týdně, spíš jak se mi chce a kdy mám čas, ale teď už jsem dlouho nejezdil, protože mám problémy s kotníky, takže čekám, až se to zlepší.

Myslíš si, že budeš profesionální skateboardista, nebo máš jiné plány do budoucna?

JK:  Přeji si to už od té doby, co jsem začal jezdit. Je asi nulová pravděpodobnost, že to kluk odjinud než z Prahy dotáhne daleko. Ale určitě se budu snažit dál, snad až budu v Praze na vysoké škole, tak to bude jiné. Jinak se teď chci zaměřit dost na školu, třeba se mi to podaří.

MH: To už asi ne, musel bych jezdit od pěti let třeba. Už to beru spíš jako koníček. Určite se chci soustředit na to najít si dobrou práci atd.

Jaké jsou tvé úspěchy?

JK: Za tuhle sezónu byl můj jediný úspěch třetí místo tady v Lípě. Kvůli zraněním jsem neměl moc možnost jezdit na závody. Jinak jako největší úspěch beru první místo v Berouně 2013 v amatérské kategorii, kde byli závodníci z Brazílie, Číny atd. Pak když jsem ten rok postoupil do evropského finále amatérů v Kodani. A tenhle rok byl asi největší úspěch, když jsme s kluky rozjeli občanské sdružení CL Skate a pod jejím jménem jsme uspořádali dvoje závody. Taky jsme založili školu skateboardingu pro děti.

MH: Účastnil jsem se nějakých závodů, teď před zraněním jsem se docela dobře umisťoval, ale jinak nic. 

Máš také jiné záliby ve svém volném čase?

JK: Když mám volný čas a nemám zrovna skateboard nebo jsem zraněný, tak si jdu za kluky do skateparku aspoň popovídat.

MH: Svou přítelkyní, kamarády, párty, ale jinak nic zvláštního.

Máš někoho, kým se inspiruješ? 

JK: Asi se nějak nikým neinspiruji, ale můj nejoblíbenější jezdec je Curren Cuples. 

MH: Určitě hodně jezdců z Ameriky většinou jako např. Sean Malto, Trevor Colden nebo Luan Oliviera.

Autor: Karina Korsak (2. P)