Zpovídali jsme volejbalového hráče ze
třetího ročníku Denise Kadlece, který hraje za tým Lokomotiva Česká Lípa a dále
Hostuje ve Slavii Liberec. Co Denise
přivedlo k volejbalu, jaké jsou jeho cíle a úspěchy? Čtěte dále.
Co tě přivedlo
k volejbalu?
Prvotní impulz byl od
rodičů, kdy jsem se chodil koukat po večerech do haly v Zákupech, kde se
volejbal hrál. Nějak sem o volejbal zájem nejevil, byl sem spíše na basketball,
který jsem do té doby hrál. Jednou jsem se nechal přemluvit ať si to také
zkusím no a ani jsem se nenadál a už stál na palubovce Lokomotivy Česká Lípa.
Za jaký tým
hraješ?
Lokomotiva Česká Lípa a
hostuji ve Slavii Liberec.
Kolik členů má
váš tým?
Náš tým má okolo 12 stálých členů.
Jak často a kde
trénuješ?
3x týdně v České Lípě a jednou týdně v Liberci. Hraji na
postu univerzálního hráče.
Měl si nějaké větší zranění skrz volejbal?
Ano jsem po artroskopii ramene, při smeči jsem si na 80%
vyhodil rameno.
Jak často jsou
zápasy?
Zápasy máme každý víkend v sobotu a někdy i v neděli.
Většinou se jedná o první ligu Juniorů, nebo o krajský přebor kadetů.
Tvůj největší
úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji širší kádr reprezentace
ČR a extraliga kadetů za Slavii Liberec.
Jaký je tvůj
cíl či budoucnost?
Zatím mě volejbal pořád drží, můj cíl je zatím vydržet na
vysokou školu kde bych mohl mít eventuelně větší možnosti, pokud by si mě všiml
nějaký extraligový tým.
Kdo je tvůj
sportovní vzor?
Mám hodně volejbalových vzorů, ale můj největší je
Mariusz Wlazly - polský univerzál ve Skra Belchatow.
Dalo by se
s volejbalem uživit?
Ano určitě, muži v české extralize dostávají normální
plat a spoustu dalších výhod plus se živí tím co je baví, což je podle mě v
dnešní době parádní. Samozřejmě sen každého volejbalisty je si zahrát Ruskou či
Italskou ligu, což už je zase jiná úroveň a samozřejmě jiné peníze.
Co pro tebe
znamená volejbal a skončil by si s ním?
Někdy mám takové chvilky, ale ty mě omrzí hned, jak vezmu
do ruky volejbalový míč. Volejbal je láska na celý život.
Co tě motivuje?
Určitě hráči co jsou lepší než já a také můj kouč.
Autor: Adéla Hampejsová.
Žádné komentáře:
Okomentovat