 |
| Dario Becci (s číslem 12). |
,,Palec mi během několika období neumožňoval ani chodit příliš pohodlně, takže jsem častokrát trpěl i při běžné chůzi, a to například při pouhé cestě do školy,'' popisuje komplikace student druhého ročníku.
A o co že vlastně konkrétně jde? ,,Nehet mi začal zarůstat do masa a každým krokem mě řezal. Nic příjemného. Vzniklo to tím, že jsem si jej špatně ustřihl. Léčím to už více než rok, během čehož se našlo několik období, během kterých jsem trénoval i hrál, ale pokaždé se mi to pak zhoršilo. Nyní jsem dospěl do finální fáze, kde už celý tento nekonečný kolotoč utnu. Pakliže půjde vše hladce a palec mě nebude bolet, tak budu doufat v definitivní vyléčení. No a pokud nastanou další komplikace, jednoduše půjdu na stržení nehtu. Dřív jsem doufal v zázračné vyléčení, teď už ale musím myslet jinak a řešit to tak, abych se co nejdřív vrátil. A co víc, za léčbu jsem doteď zaplatil snad deset tisíc a žádný převratný pokrok v tom nevidím.''
,,Pamatuji si, jak jsem s palcem bojoval i na soustředění s italskou reprezentací v dubnu, podobně jsem na tom byl i v létě na soustředění s Áčkem České Lípy, mezitím se mi stav onoho prstu lepšil i horšil, úplně jako na horské dráze,'' vzpomíná zoufale.
,,Momentálně je pro mě důležité, abych nabral fyzičku a začal co nejrychleji dohánět promeškané měsíce (nebo spíše proseděné). Budu se snažit trénovat každý den, ale pro nesčetné množství všemožných aktivit to občas bude obtížné. Letos to už nebude žádná sláva, snad juniorskému týmu na jaře pomůžu.''
,,Zkoušel jsem hrát na tělocviku, ale až teprve minulý týden o sobě nedal můj palec vůbec vědět, nebolel mě a já pocítil, že bych se konečně mohl plně zapojit do tréninku. Začínám pomalu trénovat, za týden už se připojím i k týmu a doufám, že už se můj problém s prsty nadobro vyřeší, obdobná potíž se totiž rýsuje i na druhé noze.''
Žádné komentáře:
Okomentovat